Den s Janem Kanyzou

Den s Janem Kanyzou

neděle 29. 10. 2017

25. 10. 1947 (70 let)

„Jsou lidé, kteří svůj život žijí a zase jiní, kteří svůj život vyprávějí.“

Jan Kanyza se narodil 23. října 1947 v Lipníku nad Bečvou a vyrůstal v intelektuální rodině profesora a vysokoškolsky vzdělané knihovnice. Díky tomu už odmalička dělil svůj volný čas mezi knihy, hudbu, výtvarné umění a herectví. Už jako student olomouckého gymnázia hrál na klarinet v dixielandové kapele a současně působil ve studentském divadle. Objevil se u něj další, zajímavý talent a to je zájem o malování, kdy se věnoval krajinkám, ale více jej to přece jen táhlo na divadelní prkna.
V roce 1970 dostudoval u profesora Miloše Nedbala na DAMU. Profesor Nedbal si Kanyzova talentu vážil a velice si jej pochvaloval. Ještě v době studií, to bylo v roce 1966, se poprvé objevil na plátnech kin, díky režisérovi Jiřímu Hanibalovi, který pro něj měl roličku chlapce v partě, ve filmu Malé letní blues, o něco větší příležitost přišla s filmy Utrpení mladého Boháčka a Pět mužů a jedno srdce.
V sedmdesátých letech se ve filmu začal konečně uplatňovat jako muž činu ve větších či velkých rolích z obou stran zákona v dobrodružných a kriminálních filmech. Zatímco kriminalisty si zahrál ve filmech, jako Město nic neví nebo Zlaté rybky, zločinecké typy mu režiséři svěřili ve filmech Cesty mužů, Noc klavíristy, Smrt na černo a epizoda ze seriálu 30 případů majora Zemana – Rukojmí z Bella Vista. Pak ale přišla životní epizoda, na kterou Jan Kanyza vzpomíná takto: „Ve filmu jsem si od třiasedmdesátého do šestasedmdesátého vůbec neškrtnul, protože jsem se při natáčení filmu Sokolovo v Rusku nedal okrást sovětskou servírkou a nevybíravě jsem jí vynadal, což šlo až na ambasádu v Moskvě a na ministerstvo kultury.“ Nastala nechtěná herecká absence a až film Mladý muž a bílá velryba ukázal, jak moc nám Kanyzův herecký typ ve filmu chybí.
Různorodé herecké příležitosti dostal i v následující dekádě. Manžela Jany Brejchové a adoptivního otce Tomáše Holého si zahrál v psychologickém filmu Útěky domů, avšak o poznání výraznější role měl třeba v kriminálních filmech a detektivkách typu Příliš velká šance nebo Mravenci nesou smrt. Ke krimi žánru se pak opět vrátil v televizních seriálech Expozitura, Kriminálka Staré Město a Polda, ale to už je doba jen nedávno minulá, kdy si zralý herec přece jenom z nabídek vybírá a mnohdy dá přednost výtvarnému nebo fotografickému umění, jemuž se věnuje od mládí.
Malování, ale v poslední době i fotografováním je jeho velkou vášní. Kromě Česka vystavoval své obrazy také například v USA, v Německu, ve Francii nebo ve Švédsku. Proslul tím, že jeho obrazy vznikají na různých místech ve Francii, kterou miluje a kde se našel. V Languedocu si dokonce pořídil ateliér, Paříži zase vznikla jeho kolekce více než třiceti velkoformátových fotografií nazvaná Moje Paříž…, ilustruje i knihy pro děti. Velmi často a dobře se věnuje dabingu, k nejčastějším zahraničním hercům, kterým propůjčil a propůjčuje svůj hlas, patří hlavně George Clooney a Michele Placido.

„Skromnost je zbytečnost. Úplně stačí soudnost.“
Jan Kanyza